Obdivujete svého muže nebo jím pohrdáte?

Jak moc by si ženy vážily svých mužů, kdyby dokázali pevně stát za svými morálními hodnotami a ustát tlaky svého okolí.

Vždycky jsem si přála muže, ke kterému bych mohla vzhlížet, obdivovat ho, s láskou a důvěrou se mu oddat, splynout v jedno.

Jaké zklamání pro mě bylo, když muž, který se mě dnes a denně snažil přesvědčovat o své dokonalosti, postrádal jakékoliv morální hodnoty. Svůj prospěch řadil nad všechno ostatní.

Jak moc mi ublížilo, že člověk, kterému jsem se rozhodla oddat, využíval mé obrovské lásky, citlivosti a zranitelnosti.  

Jak moc mě rozčilovalo, že splynout v jedno pro něj znamenalo, nerespektovat jedinečnost druhého.

Vždycky jsem obdivovala vnitřně silné muže, kteří se nestyděli za své ideály a dokázali se za ně postavit. Odvážně šli za svými sny, aniž by pošlapali sny druhých. A přesto jsem žila se slabochy. Místo obdivu jsem jimi časem začala pohrdat.

„Vždyť se podívej, kolik lidí se chová jako hovado, PROČ bych se já měl chovat jinak?!“ Ptal se mě a zároveň si tak omlouval své nefér chování vůči druhým můj bývalý partner.

Nebylo by ti ze sebe tak blbě a nemusel by ses tak vnitřně ničit! Měla jsem mu odpovědět. Místo toho jsem tenkrát jen zalapala po dechu. To je argument? To je omluva? To je výmluva!

Je opravdu možné až takhle se přizpůsobovat světu, ztotožňovat se s tím co se mi nelíbí a omlouvat si tak své chování?  Co ho začít vlastním příkladem měnit? Inspirovat druhé svým příkladem?

Jak moc se navenek snažil ukazovat v tom dobrém světle, tak moc žil ve tmě svých vnitřních selhání. Ano, selhával. Nejen přede mnou, před druhými, ale především sám před sebou.

LIDÉ V SOBĚ MAJÍ KOTROLKU, KTERÁ JIM ŘÍKÁ, CO JE SPRÁVNÉ A CO NENÍ.

Tou kontrolkou je vaše duše.

Duše plná světla a lásky. Nevnímat ji, ignorovat, poslouchat spíše mozek „naprogramovaný“ nesmysly zvenčí, nebýt v souladu se svou duší a myslí, znamená být vnitřně nespokojený, a podvědomě se za to „trestat.“  A to třeba alkoholem, drogami, omamnými látkami. Otupit smysly, ještě více zatemnit mozek. Ať nad sebou, nad svým životem, nad tímhle světem vůbec nemusím přemýšlet! Nebýt. Neexistovat. Jen přežít.

Jakoby nám naše vnitřní inteligence, světlo naší duše, ten láskyplný zdroj, ze kterého jsme všichni vzešli, říkal: Proč být na tomto světě, když nejsem žádným přínosem a zahájil tak destruktivní program ničení sebe samého.

Myslím, že je to vnitřní boj těch duší, které mají obohacovat a inspirovat skrze své světlo a lásku, vést cestou svého srdce, ale oni se místo toho vydali cestou zatemněné mysli. A nemají koule na to to změnit. Mají milion výmluv ale nemají to nejdůležitější. Vnitřní sílu.

Všimli jste si, že všichni, kteří vyjdou z pekla své vlastní mysli, kterou se snažili „umlčet“ pomocí alkoholu a jiných sedativ, ti, kteří se „zázračně“ uzdravili z „nevyléčitelných“ nemocí, začnou konat dobro? Začnou inspirovat druhé, vést je ke světlu a lásce?

Ve chvíli, kdy si člověk uvědomí svou láskyplnou podstatu, spojí se s láskyplným Zdrojem a naplní tak sebe samého, začne být opravdovým přínosem pro druhé. A je šťastný. Šťastný, že vyhrál svůj vnitřní boj. Tím, že přestal „bojovat“ a spojil se na úrovni duše, mysli a ducha. Našel vnitřní sílu vrátit se ke své přirozené podstatě, ke světlu a lásce. A získá z tohoto spojení víc, než si dokáže představit. Mimo jiné i ženu svých snů.

Do kolika partnerství by se vrátil respekt a úcta, kolik silných partnerství by vzniklo, aby SPOLU žena a muž mohli tvořit. Tvořit nejen děti, ale i spoustu dalšího. Obohacujícího. Nejen je samé, ale všechny.

MÍT SLABOSTI JE PŘIROZENÉ, POSTAVIT SE JIM, JE OBDIVUHODNÉ.

Obdivujete svého muže nebo jím pohrdáte?

Když druhým začnete pohrdat, vycítí to. Začnete se dotýkat jeho slabostí a on vám to bude chtít vrátit. Tím, že začne dělat slabou z vás.

A jak nejlépe systematicky oslabovat ženu? Skrz její citlivé místo, a tím je láska. Touha a potřeba splynutí, láska k dětem, láska k sobě samé.

Kolika ženám je vyhrožováno, že jim vezmou, po jejím odchodu, děti a ony setrvávají v destruktivních svazcích a přicházejí tak každý den o svou ženskou sílu?

Kolika ženám je podsouváno, že jsou špatnými matkami, partnerkami, ženami, když, ve své vnitřní síle, světle a lásce, chtějí obohacovat svou prací nejen sebe, své děti, ale i celou společnost?

Milovaná ženo,

hýčkej si lásku k sobě samé, protože tu ti nikdo nemůže vzít;

nevyčerpávej se v bojích, které vedou muži především sami se sebou,

nastavuj mužům hranice, ale ne do nekonečna, protože to příliš vyčerpává;

a především, buď soucitná, velkorysá bohyně, která nepohrdá lidskými slabostmi a selháními, protože tím svého muže srážíš, místo abys ho inspirovala být lepším.

Jen SPOLU totiž zvládneme nemožné.

S láskou Lucie