Uzdravte celou vaší rodovou linii žen.

„Až umřu, ne, že mě dáte s dědou do jednoho hrobu!“ nařizovala nám babička. Zatímco já jsem se smála, ona svá slova myslela smrtelně vážně. O pár desítek let došel humor i mně.

„Jsem ráda, že mám od něj pokoj!“ dodávala má babička. Z fleku mohla dělat reklamu na spokojený vdovský stav a posmrtný život dědy. Cílová skupina – vdovy.

Je to smutné, když člověk musí tak dlouho čekat, aby se mohl začít radovat ze života a užívat si ho. Zvlášť když si nemůže být ani jist, že na to ještě bude mít sílu.

Člověk si to ani neuvědomuje, ale slova našich babiček a matek se nám zapisují do hlavy, ani nevíme jak. Možná se u nich usmíváme, nevěřícně kroutíme hlavou a myslíme si o tom své, když jsou však často opakovány, vytvářejí se nám z nich myšlenkové vzorce, které utvářejí náš pohled na svět. Vytvářejí naší realitu.

Kolik stejných nebo podobných vět mi vypadlo z pusy, než jsem se rozhodla zastavit tenhle kolotoč ženského trpitelství. Jen svou radost, když jsem se vymanila ze svého destruktivního vztahu, jsem si nechala. Neznala totiž mezí! Rezonovalo to s mým nově nabytým sebevědomím. 🙂

Svého dědu, toho, jehož skon má babička tolik oslavovala, jsem nepoznala. Fakt je mi to líto, protože to prý byl veselý, zábavný a charismatický chlapík. Dle slov mé tety, manželky jeho syna, o kterou se můj děda „pokoušel.“

Umím si představit, kolik vnitřních zranění babičce asi svých chováním způsoboval, zatímco ona byla neustále těhotná a jen vařila, uklízela a starala se o šest dětí. Evidentně mu podléhala také dost často. 🙂 Ona však pak musela být ta silná a statečná, zatímco on mohl dál hýřit a slabošsky podléhat krásným ženám a alkoholu.

Muži jsou nezodpovědní slaboši! Koukaly babičce dvě dýky z očí, ani nemusela mluvit.  A náš rodinný dědičný model mužů byl na světě!

Má máma se s mým tátou rozvedla když mi bylo osm. Asi je vám jasné proč. Byl to slaboch, který podléhal své závislosti, alkoholu, a tudíž na něj nebylo spolehnutí!

Poslouchat taky celé dětství svou matku, jak si neustále stěžuje na svého manžela, jejího tátu, k obrazu fajn mužů mé mámě moc nepřidalo. Babička měla 6 dětí. Neřekla bych, že to byly děti lásky, nýbrž plody nezodpovědnosti a velké sexuální chtivosti mého dědy, zase té jeho závislosti a slabošství.

Já si svého tátu pamatuju jako veselého, zábavného a charismatického chlapíka. 🙂 Taky si však pamatuju, jak mě probudil v osm večer, vytáhl mě z postele s tím, že jsme zaspali a musíme do školy. Na schodech našeho domu nás zabrzdila až má babička s kroucením hlavy a dalším zářezem do svého mínění o mužích. Muži jsou prostě k ničemu!

Má máma si pak už nikoho nepřivedla. I já jsem většinu svého života prožila sólo. Užívala jsem si života, ale vázat jsem se moc nechtěla. Jako bych pokračovala na vlně oslav všech vdov. A ani jsem nepotřebovala svou osobní zkušenost.

Osobní zkušenost mi však zřejmě byla třeba. Stokrát můžete někomu říkat, já ti rozumím, přesto však bez své vlastní zkušenosti, rozumět nebudete.

Bláznivě jsem se zamilovala! Otce mé dcery bych na začátku našeho vztahu definovala stejně jako mého tátu a dědu, zábavného, veselého a charismatického muže. Podléhala jsem mu více, než bylo zdrávo. Teď je to „TEN, jehož jméno se nesmí vyslovit,“ jak vtipně poznamenala má starší dcera. Nic slušného by z nás totiž z nikoho nevypadlo. A přeci jen, je to otec mé mladší dcery. Jakmile se narodila, naskočili zřejmě i jemu, zase ty jeho, rodinné vzorce. A pak už jen pil, urážel a citově vydíral. Víc problémů vytvořil, než zdolal. Byl to nezodpovědný slaboch. Prostě k ničemu!

Dlouho mi trvalo, než jsem se od něj dokázala odpoutat a opět se začít radovat ze života.

Svou touhu po velké rodině, kterou jsem zřejmě zdědila po svém dědovi, 🙂 jsem si naplnila tak, že jsem si koupila 3-generační dům, kde jsem s mou matkou a s mými dvěma dcerami, díky nimž, předpokládám, se bude rodina rozrůstat. Jednoduše jsem odmítla rodit děti a snášet tyranství svého muže! Muže, který byl jinak k ničemu …

Tři generace žen. Jak zoufalé bylo pro mou matku přihlížet mému destruktivnímu vztahu. Jak zoufalé bylo pro mě přihlížet destruktivnímu vztahu mé starší dcery. Říkat něco mně nebo říkat něco mé dceři nemělo smysl. Jediné co mělo smysl, bylo jít tím správným příkladem.

A tak svou prací na sobě už nějakou tu dobu pomalu ale jistě léčím vnitřní zranění všech žen v naší rodině. Generace životních trpitelek je u konce! Naše babičky možnost svobodné volby moc neznaly.

Z vlastní zkušenosti však vím, že i dnes, jsou naše svobodné volby dost těžké. Brání nám v nich nejen naše, po generace předávané, špatné myšlenkové vzorce, ale i citové vydírání partnerů, finanční důvody nebo společné děti.  

Člověk se pak ani nediví, když potká ženu, jejíž hobby je být přísedící u soudu. Když jsem se jí ptala, proč chodí dobrovolně k soudu a poslouchá hrůzy druhých, odpověděla mi, že jí uklidňuje, že se má někdo hůř než ona. A pak spiklenecky dodala, že hledá inspiraci, jak beztrestně zabít svého muže.

Humor, především ten černý, je nejrychlejší způsob, jak se rychle dostat do pozitivních emocí. Pak je ale potřeba se od nich odrazit a vzít život do svých rukou.

Lucie Berkana
Lucie Berkana je spirituální průvodkyně světem lásky a s vášní vede ženy k hlubšímu nalezení sama sebe, pochopení svých životních zkušeností a k rozsvícení svého vnitřního světla. Podporuje ženy ke vstupu do své vlastní síly, >>se kterou jsou schopny transformovat své vztahy, duchovně je probudit a naplnit jejich potenciál.  Žije ve dvojplamenném vztahu.
Komentáře