Naše setkání bylo víc než jen pouhé vzplanutí. Byla to posedlost, vášeň, závislost jeden na druhém. Ve chvílích naprostého odevzdávání se jeden druhému, jsme se stávali jedním. Svět pro nás přestával existovat.

V jeho náručí se všechny mé části rozplývaly v nekonečném my. Cítila jsem, jak se mě dotýká nejen rukama, srdcem, ale i samotné duše.

Mé já se v jeho náručí rozplývalo blažeností, ale také bylo čím dál tím slabší a slabší. Bylo pro mě složité vymezit si své hranice a především si je i udržet. Vlastně jsem je ani nepotřebovala. Do té doby, než toho začal zneužívat.

 

"Berkana je jméno naší dvojplamenné duše. "

 Cítila jsem, jak má slabost a má bezpodmínečná láska, začíná být využívána, a přestávala jsem si vážit sama sebe. Jeho já mě začínalo válcovat, kontrolovat, ovládat, směřovat. A ten směr se mi přestával líbit.

Ta hodná holka uvnitř mě měla velký problém říkat NE a především říkat to v klidu, bez hysterie, bez výčitek, bez urážení se. Vymezování sebe sama mě vyčerpávalo, ponižovalo, rozčilovalo. Rozcházeli jsme se a zase usmiřovali. Nemohli jsme být spolu ani bez sebe.

Čím více jsem se vymezovala, snažila se nastavovat hranice toho, co si může a nemůže dovolit, tím více se pokoušel mě ovládnout.živelná nespoutanost uvnitř mě se bouřila, a s čím dál častější pravidelností smetávala ze zemského povrchu vše, včetně mě samé.

Nedostatek respektu, morálních hodnot a kvalit, vynucování si svého, mě vytáčelo k nepříčetnosti. Jeho temnota vybudila mojí temnotu a svou sílu jsme začali používat proti sobě.

Problémy s mou dcerou, která postrádala klidné, rodinné zázemí na sebe dlouho nenechaly čekat a my se je oba rozhodli řešit natolik rozdílným způsobem, že rozchod byl nevyhnutelným krokem.

"Když ego řekne je konec, Bůh zašeptá: Tak teď můžeme začít..."

Po rozchodu však přišel ten nejkrutější boj, tentokrát o naší společnou dceru. Byla to krutá součást toho, jak mě konečně dostat na kolena. Několik měsíců jsem bojovala o zdravý rozum, zatímco on o ten svůj evidentně na čas přišel.  Způsobili jsme si tolik vnitřních zranění, kolik si jen žena a muž můžou způsobit.

Byl to nekonečný, začarovaný kruh, boj, ve kterém jsem přišla o nejen o všechnu svou sílu, ale také o všechny iluze a především jsem přišla o lásku k sobě samé. Vyčítala jsem si snad všechno, co šlo, obviňovala se, ,a nejvíce z toho, že jsem dovolila, aby mé dcery byly svědkem toho pekla na Zemi, který jsme si vytvořili. Přestože právě ony byly mou největší motivací k rozchodu.

A přesto všechno jsem musela najít způsob, jak ukončit naše boje, přestože to nedokázali psychologové, mediátoři, sociálka, soudy, jak najít v sobě dostatek prostoru, abychom byli schopní fungovat alespoň jako rodiče.

"Nejbolestivější vnitřní zranění jsou ta "ve jménu lásky,"

a to i ta ve jménu u lásky k dětem."

Vše se v tu dobu stávalo možným ve své absurditě a já přemýšlela, zda se sejdeme v márnici, v blázinci nebo v pekle, kam mě táhnul, strhával, vší svou destruktivní silou.  

Byla jsem vyčerpaná, deprimovaná, zděšená a zhnusená lidstvím v celé jeho škále, které mi předváděl. Musela jsem se postavit skutečné lidské temnotě.

Každý náš krok byl v tu dobu nevědomý, plný bolesti, zklamání, zrady a nedůvěry jeden v druhého a už to ani nebyl krok, ale plazení se z posledních sil.

A právě v těchto chvílích jsem se začala spojovat se svou spirituální sílou, a následně pak se všemi úrovněmi svého bytí. Tím jsem se začínala dostávat plně do své síly a schopností.

 

"Síla lásky nakonec zvítězila. Pohltila temnotu lidské mysli."

A tak zatímco on svou sílu neustále vkládat do své temnoty a chtěl mě zničit, já jí vložila do světla a lásky. Především pak lásky k sobě samé. Vydala jsem se cestou osobního rozvoje, a to na všech úrovních lidské bytosti. Na úrovni mysli, emocí, srdce, duše i těla. Byla jsem rozsekaná na tisíc kousků a potřebovala jsem se složit do své celistvosti, abych se nesložila úplně.

Díky své práci sama na sobě, která se nakonec ukázala i jako výborný způsob odpoutání se od toho všeho, co se kolem mě dělo, přinesla tak mohutné změny do mého života, že jsem se rozhodla v ní pokračovat i poté, co jsem svou nově nabytou vnitřní silou uklidnila nejen všechny naše boje ale i celkově napjatou situaci.

Potvrdila jsem si tak to, co už jsem věděla dávno, a to, že lidská bytost je fascinující. 

Začala jsem si vytvářet podporující prostředí kolem sebe i uvnitř sebe, léčila jsem si svá citová zranění, napojovala se na svou vnitřní moudrost, hvězdnou podstatu a ukotvovala svou živelnou energii. A začala jsem si vytvářet své nebe na zemi. A fakt jsem nepočítala s tím, že bych ho do něj někdy přizvala. Dělala jsem to pro sebe. Má sebeláska začala strmě stoupat vzhůru.

"Spirituální vztahy jsou útok na náš rozum."

Nebylo to překvapení, byl to přímo šok, když nás síla lásky ( kde se proboha zase vzala ? ) za nepředvídatelných podmínek přitáhla zpět k sobě.

Má práce na sobě způsobila, že jsem se cítila natolik silná, že jsem dokázala pustit vše zlé a bolavé a dokázala se otevřít novému. A to i s člověkem, který mi kdysi tolik ublížil. Věděla jsem, že už jsem natolik v pevném spojení sama se sebou, a to na všech svých úrovních, že ať se stane cokoliv, dokážu se postavit sama ze sebe a v případě potřeby opět být jen sama se sebou. Vytvořila jsem si uvnitř sebe své nebe na Zemi a věděla jsem, že tohle už nemůže nikdo ohrozit.

Svou prací jsem se dostala do naprosté neutrality svých pocitů, emocí a myšlenek. A z tohoto bodu nula jsme pak jednoho dne na sebe pohlédly očima své duše a uviděli se v jiném světle, v jiné perspektivě. A naše duše v tu chvíli začala radostí tančit. Začali jsme se spolu smát. A vzápětí se dostavila mohutná síla lásky, která nás přenesla přes naše temné období a my se otevřeli období novému. 

Bylo to něco tak neuvěřitelného, nečekaného a nepochopitelného, že přestože jsem opět začala uvažovat o svém zdravém rozumu, věděla jsem, že to není mé jediné vedení, a už vůbec ne nejdůležitější, že mnohem důležitější je mé srdce a má duše, kterým jsem se rozhodla důvěřovat více. 

To vše však šlo pouze za podmínek, že jsem věděla, cítila uvnitř sebe, že tentokrát už to mám v sobě sebe nastavené jinak a byla jsem ochotná nastavit to jinak i jemu. A tak, po 12 letech, začala naše skutečná cesta lásky, cesta zázraků.  Tentokrát už plná vědomých kroků. A na tuto cestu vás teď zvu.

S úctou k tomu vašemu životnímu příběhu

Lucie Berkana.

Pokud cítíš onu sílu, přesahující čas a prostor, pokud by ses ráda zorientovala v tom, jak se vůbec cítíš, co se s tebou, s vámi děje, pokud bys ráda, aby se vaše nevědomé kroky staly kroky vědomými, ráda by sis ušetřila měsíce, roky vyčerpávajícího tápání a slepých uliček a karmického období, ve kterém padá vše, co jsi dosud zažila a především v co jsi věřila, jsem tu po tebe. 

Ráda tě provedu cestou lásky, krok za krokem, aby ses stala silnějším než on a mohla ho vést vědomě do skutečné lásky. 
 
Jsi fascinující bytost, ukážu ti v čem přesně, a jak to máš ukázat světu, abys ho okouzlila, ovlivnila a změnila. 

Krok za krokem tě povedu na tvé cestě lásky a pomůžu ti přenést se přes náročné a vyčerpávající období.

 

"Vědomý  vesmír nás rád zkouší, zda jsme skutečně oddány lásce.

Lásce, ve smyslu samotného Zdroje."

 

Objev 3 polohy lásky a nauč se je střídat tak, aby tě láska vždy mohla vyživovat, chránit a vést a

ty ses mohla v důvěře odevzdat.

 

Dvojplamenný vztah je výzvou

k obrovské osobní transformaci a duchovní službě a

my ji přijali.

Jmenuji se Lucie Berkana. 

 

Jsem průvodkyní žen na jejich cestě lásky. 
  
Vracím ženy zpět do jejich obrovské ženské energie, síly a schopností. 
  
Provázím ženy náročným, vyčerpávajícím a temným obdobím v jejich vztahu. 
  
Inspiruji, jak objevit fascinující, vnitřní svět, jak se sebou pracovat. Spojuji ženy s jejich spirituální i živelnou podstatou. 
  
Učím, jak skrze ženské mystérium uvnitř sebe, transformovat partnerský vztah a vést svého muže cestou světla a lásky.