3 druhy dávání, ale jen 1 udělá druhým opravdovou radost.

Každý den „dáváte.“ Nejen o Vánocích. Možná dáváte víc, než tušíte…

Právě přemýšlíte kolik druhů cukroví letos upečete? Vzdycháte nad dalším úsilím, které vás čeká, zvlášť když to druzí berou jako samozřejmost?

Když přidáte tu správnou „esenci,“ získáte s minimálním úsilím maximální efekt!

To, co dáváte druhým, a nejen o Vánocích, je váš čas a energie. Tu energii nesou vaše emoce.

Všichni jsme propojeni neviditelnými vlákny stvoření a tvoření. Především pak se svými milovanými. Žijeme v energetickém poli a všichni na sebe navzájem reagujeme. Reagujeme na to, jak se druzí cítí, co díky svým emocím „vyzařují.“

Když jste ve stresu, unavená a vyčerpaná, předáváte dál jen další stres, únavu a pocity vyčerpanosti. Mnohdy se k tomu, nechtěně, přidávají i výčitky, pocit marnosti. I tak lze totiž „obdarovávat.“

A tak přestože zvládnete vygruntovat celý dům a s vyčerpáním upéct 10 druhů cukroví, může to vše mít hořkou příchuť a vaše milované dokáže spíše otrávit než nadchnout.

Anebo můžete polevit ve svém snažení, neb máte v každém okamžiku možnost volby, a upéct třeba jen 3 druhy cukroví a užívat si vytváření kouzelného vánočního prostoru a času s vašimi milovanými.

Méně úsilí se rovná více energie a více radosti. Možná byste mohla stopnout tu štvanici, kterou jste sama na sebe ušila a s chutí si začít užívat adventní čas, co říkáte? Aby vám to nekazily vlastní výčitky, čtěte, s chutí, 🙂 dál. ⇓  

Asi se shodneme na tom, že když pro druhé něco děláme, tou nejsladší odměnou nám je radost a ocenění naší práce. Pokud tomu tak není, je čas se zastavit a přehodnotit své úsilí. 

Je v pořádku získávat od druhých ocenění za to, co pro ně děláte! 

ENERGIE DÁVÁNÍ A ZÍSKÁVÁNÍ BY MĚLA BÝT V ROVNOVÁZE. Jinak se vytváří prostor pro výčitky, kritizování, obviňování, prostor pro emoce, které s sebou nese zklamání, ublíženost, nedocenění.

Ve chvíli, kdy si sama začnete uvědomovat, jakým způsobem „dáváte,“ otevíráte možnost změny.

Ve chvíli, kdy si sama začnete uvědomovat, co všechno druhým „dáváte,“ začnou to skrze vaše vlastní vnímání, vidět i ostatní.    

Abyste tedy, v dobré víře ale se špatným záměrem, „nedávala,“ a pak se necítila dotčená, nepochopená, neuznaná, pojďme přehodnotit možné stereotypy.

Jak se tedy vyhnout „danajským“ darům?

Jsou 3 druhy dávání.

1. Tím prvním je DÁVÁNÍ Z POVINNOSTI.

Jako manželka, matka, dcera dáváte každý den své rodině svůj čas a energii.

Je však velký rozdíl, v tom, zda ji chcete dávat nebo ji musíte dávat. 

Každá z nás se, občas, při vaření, nakupování, uklízení, prostě při péči o druhé, „pere“ s otravným pocitem, že musí. Že je to nikdy nekončící proces. Se zvyšujícím se vyčerpáním to u mnohých žen vyvolává až pocity beznaděje.

Ano, život je nikdy nekončící proces. Nemá tedy smysl snažit se o jeho konec. Je nesmysl očekávat a upínat se k tomu, až budete mít vše hotovo. Nikdy nebudete mít vše „hotovo!“ Není potřeba se kvůli tomu „hroutit,“ je potřeba to „přijmout.“

Abyste měla na tento nikdy nekončící proces dostatek energie, je potřeba umět správně nakládat se svou energií.  

1. Šetřit ji i pro sebe.
2. Umět kdykoliv ten nikdy nekončící proces, bez výčitek, sama ukončit a dopřát si odpočinek.
3. Umět vyvažovat slova musím a chci.

MUSÍM vám energii bere. CHCI vám energii dává.

Když nám někdo nebo něco energii bere, jsme přinejmenším otrávené!

Z našich úst vylétávají slova jako jedovaté šípy a my vraždíme pohledem. Učíme druhé „levitovat,“ aby nám nezašlapali podlahu, vyvoláváme v druhých výčitky, že žijí, dýchají, jedí. Jak se pak ve vaší společnosti cítí? 

Když však chcete, dokážete vytvořit úplně jinou atmosféru! 

Překvapte své milované ♥ okouzlete je svým novým přístupem.

Jste tvůrkyní atmosféry kolem vás! To, jak se cítíte, je nesmírně důležité! Vaše emoce jsou kouzelné… 

Dokáží druhé „otrávit“ nebo pozdvihnout do výšin.

I mě dříve „ubíjel“ stereotyp všedních dní a do srdce se vkrádala beznaděj z nikdy nekončící péče o druhé, přestože své milované miluji z celého svého srdce. Ale co já? Ptalo se uvnitř mě zoufale mé já. Už nebyl čas ani síla věnovat mu pozornost. Cítila jsem vnitřní neklid, nespokojenost, cítila jsem, že zrazuji sama sebe, když opomíjím ty své potřeby, přání a sny. 

Prošla jsem dlouhou cestou, abych našla vlastní sebe-hodnotu, sebe-vědomí ale i sebe-úctu, kterou jsem ztratila, když jsem nechávala válcovat své já druhými. Najít zpět sama sebe, dát „důležitost“ svému já, zároveň však cítit hlubokou pokoru ve svém srdci, tohle úsilí stojí za to! 

Jak být druhým přínosem, když sama necítíte svou vlastní hodnotu? Člověk si pak může přervat žíly a druzí jeho přínos stejně neocení! No není to k vzteku?

Má tedy smysl „dávat“ svůj čas a svou energii? Já nerada dělám nesmyslné věci. A vy?

To, co vám dá energii a chuť starat se s radostí o domácnost, o druhé, je, když začnete naplňovat celý potenciál vaší bytosti. Je úžasný!

KDYŽ VNÍMÁTE SMYSL EXISTENCE SVÉHO JÁ Z VĚTŠÍ PERSPEKTIVY, PAK VÁM I VŠEDNÍ POVINNOSTI ZAČNOU DÁVAT MNOHEM VĚTŠÍ SMYSL.

Když máte v rovnováze své JÁ, ( své potřeby, přání a sny) a své JSEM (tu pro druhé), začne se vaše duše radovat. To vám dá tolik  potřebnou energii ke zvládání všeho, co život přináší!

Nemá smysl čekat na to, až bude vše hotové. Nemá smysl čekat, až na vás přijde řada. Ta řada na vás nepřijde nikdy, když se sama nepostavíte do první řady. Jak dlouho už jste pročekala? Je čas na změnu?

Čím více času a energie si dopřáváte „jen“ pro sebe, na „svůj“ relax, na „své“ záliby, na „své“ radosti, tím více energie a radosti získáváte i pro druhé. 

Násobíte tak svou radost a spokojenost, kterou okamžitě začnete vyzařovat kolem sebe. A věřte, že to druzí vnímají. 

Jsou to obvykle ženy, kdo bez rozmyslu dávají veškerou svou energii druhým a nešetří svými silami. A pak jsou naštvané na sebe, že mají málo sil, na druhé, že jim nepomáhají…

Nevděk vládne světu! Říkáte si. Omyl! Stačí si jen uvědomit, co druhým vlastně „dáváte.“

Jak myslíte, že se cítí, když vidí, jak jste vyčerpaná, jak se tváříte, vzdycháte, stěžujete si nebo kritizujete? Jedním slovem, CÍTÍ SE ŠPATNĚ!

Jak by se ONI měli cítít ??? Říkáte si, podrážděně. To VY jim přeci dáváte svůj čas a většinou i zbytky své energie! No právě.

Ve chvílích, kdy necítíte pozitivní zpětnou vazbu, přestože vy máte pozitivní záměr, je potřeba se zastavit a zeptat se sama sebe, co druhým vlastně „dáváte“ neboli, jak se cítíte?

Jak se cítíte? Jako uštvaná zvěř? Změňte to.

Podpořte vaše odhodlání a schopnost proměny

Negativní náboj, který vysíláte zároveň s únavou, vyčerpaností a rozladěností, s přehledem přebije jakýkoliv váš pozitivní záměr. 

„A KDO TO ASI UDĚLÁ!“ slyším naštvaně ze všech stran.

„Možná, že nikdo,“ krčím smířeně rameny. S některými věcmi je prostě potřeba se smířit, ne však rezignovat. Nejste na všechno sama. Ještě tu jsou druzí. 🙂

Možná, že vás, od pomoci zvenčí, dělí pouze smíření se s tím, že když vám druzí pomohou, nebude to podle vašich perfekcionalistických představ.

Vzdáte se raději svého perfekcionalismu nebo pomoci? Vždy volíte vy! 

Když to nebude hotové nebo nebudou věci podle vás, zboří se kvůli tomu svět? Těžko!

To si spíše druzí uvědomí, že komfort, který jim každý den poskytujete, a na který jsou „zvyklí“ není samozřejmostí. A až to příště uděláte, budou si toho více vážit a spíše to ocení. Zkuste to.

2. Dalším nešťastným způsobem dávání, je DÁVANÍ Z POZICE NEDOSTATKU.

Dávám, protože chci něco získat. Spousta lidí si to ani neuvědomuje, ale tento způsob dávání je jejich podvědomý model toho, jak získat ocenění, vděčnost, pocit důležitosti a nepostradatelnosti. 

Když chci něco získat, znamená to, že to nemám. Nebo toho mám málo. Nebyl by to geniální lidský mozek, kdyby nepřišel, jak na to!

Faktem je, že nejeden geniální a třeba i vystudovaný mozek nezná jednoduchý zákon akce a reakce. Co dávám, to dostávám.

Má tedy i v tomto případě smysl něco dávat ? Nemá!

Jediné, co má smysl je pracovat na svých dobrých pocitech. Jednoduše se začít mít více ráda.

Já když jsem se začala mít opravdu ráda, přestala jsem v první řadě dělat nesmyslné věci, které mi braly energii. Třeba plýtvat energií a dávat druhým bez toho, aby to přinášelo ten správný efekt. Tedy pocity radosti jak druhým, tak mně samé.

3.  Asi jste už pochopila, že tím správným způsobem dávání, je DÁVÁNÍ Z POZICE DOSTATKU.

Z pozice dostatku vlastní sebe-hodnoty a přijetí ale i dostatku energie, času, radosti, chuti.

Jen tenhle dar není „danajským“ darem.

Jen tento druh dávání lidé ocení a přijmou a nebudou si připadat zavázáni, manipulováni, jednoduše nebudou se cítit nepříjemně.

Jen s tímto přístupem bude mít vaše dávání nejen smysl, ale ten správný přínos. Pro druhé ale i pro vás.

Pokud však nezměníte své stereotypy, své podvědomé vzorce chování:

• budete stále dostávat to, co nechcete ( za dobrotu, na žebrotu )
• bude stále vaše snaha bez patřičného efektu
• budete stále vyčerpaná, unavená a naštvaná
• stále vás budou druzí svými reakcemi zklamávat
• stále si budete „zbytečně“ znepříjemňovat vztahy s druhými.

Není to zbytečné? Umět „dávat“ je umění. Umění, které život nejen ulehčí ale udělá ho i radostnějším a veselejším místem na Zemi.

Když jsou ty Vánoce, tak nám to vytváření kouzelného prostoru, uvnitř nás i kolem nás, dává větší smysl, ale co těch zbývajících 360 všedních dní? Není škoda vyčerpávat se stereotypy? Není škoda, nechat si ten čas, se svými milovanými, protéct skrze prsty? 

Se srdečnými pozdravy

Lucie