Nejkurióznější druh strachu. Znáte ho?

Každý máme, čas od času, z něčeho strach. Obvykle se ho snažíme ignorovat, dělat, že neexistuje, utíkat před ním, házet ho na druhé. Málokdy mu však s odvahou pohlédneme do očí. A přitom už jen vaše vědomá pozornost, uvědomění a pojmenování toho, čeho se vlastně bojíte, je silně transformující.

Strach je silná destruktivní emoce, se kterou je potřeba správně pracovat, jinak vám může pěkně zkomplikovat život. Strach v sobě nese silný náboj ničící energie. Dokáže zničit naprosto vše. Vaše zdraví, vaší radost, lásku uvnitř vás i kolem vás, dokonce i hojnost ve vašem životě.

Máme strach, že nás druzí nepřijmou. Máme strach, že nás opustí. Nejkurióznějším druhem strachu je však strach sama ze sebe. Znáte ho?

Strach vám brání vstoupit plně do své síly a schopností.

Co si představit pod strachem sama ze sebe?

Strach ze svých emocí. Strach ze svých temných a negativních emocí.

Co když se ve své podstatě nebojíte ani tak reakce druhých, ale té své? Co když se bojíte používat své temné, negativní emoce, být zlá, nepříjemná, pravdivá. Co když se nechcete cítit mizerně, byť i na okamžik.

Možná se bojíte odkrývat to, co uvnitř vás tak bolí, škrtí, rozčiluje vás? Co když se bojíte odkrývat to, co ničí váš vztah? Emoce, které doprovázejí vaše slova jsou pak tou správnou reakcí, jak druhému dovolit nahlédnout do vašeho světa. Jak mu dát pocítit, zakusit to, jak se cítíte.

Bojíte se vymezit své já? Bojíte se být „zlá?“ Druzí často definují naše vymezování se slovy: Ty jsi zlá! Nikdo nechce být zlý. Natož my hodné holky, že?

Bojíte se partnerovi nastavit svým vztekem a zuřivostí hranice? Nic nevysvětlí druhému lépe, že se vám něco nelíbí, a okamžitě ho nezbrzdí než vaše projevená zuřivost, vztek či zklamání a lítost.

Použít k tomu své schopnosti, znamená být si jich vědoma. Být si vědoma všech svých úrovní.

Ženy vždy disponovali obrovskou ženskou energií a schopnostmi. Do té doby, než se těchto schopností začali muži bát. Ženskou spiritualitu a emocionalitu totiž nelze uchopit lidskou myslí.

Všechny si v sobě neseme otisk násilí a zastrašování páchané po staletí na ženách. Neseme si v sobě otisk poslušnosti a cejchu čarodějnice, pokud se rozhodneme projevit plně ve své síle.

Sama jsem zažila spoustu strachů, ať už jako matka, dcera, žena, ale ten nejabsurdnější strach mě samotnou překvapil v koupelně, ve sprše. Pamatuju si to dodnes, pocítila jsem ho tenkrát přímo hmatatelně.

To, že by se u mě tento strach projevoval v mé každodenní realitě, jsem do této doby nijak zvlášť nepociťovala. Tenkrát ve sprše jsem pocítila obrovský, téměř opojný, příval vnitřní síly a schopností. V tu chvíli jsem věděla, že dokážu naprosto všechno, co si jen budu přát. A vzápětí mě polil obrovský strach z toho samého.

Strach ze své vlastní síly. Když dokážu všechno vytvořit, dokážu také všechno zničit. I sebe samu.

Dlouho jsem se bránila tomu přijmout i svou temnotu, ignorovala ji, neviděla, dokud ji ze mně nevytáhl ten, kterého jsem tolik milovala. Tenkrát jsem ho však za to nenáviděla. Často máme tendence nenávidět druhé za to, co nechceme vidět v sobě.

On byl pro mě několik let ztělesněním čistého zla. Odmítala jsem ho, pohrdala jím, bojovala s ním. Padala jsem na dno svých sil a zase vstávala.

Léta jsem vstupovala plně do své síly, o kterou jsem však brzy přicházela. Než jsem pochopila proč. Odmítala jsem temnotu a přitom jsem s temnotou stále bojovala, tedy jsem jí nechtěně posilovala Když s něčím „bojujete,“ přidáváte se na stranu temnoty.

Strach je pak vaším velkým spojencem, který se vás snaží zastavit, zbrzdit, abyste si neubližovali více, než je nutné k tomu, abyste pochopili, že je nutné přijmout vše, a to, co se vám nelíbí, začít měnit láskou ne bojem.

Strach se rodí ve vaší mysli, ta mysl je vaše, to znamená, že ho dokážete transformovat zase jedině svou myslí. A čím dříve tím lépe, aby se neotiskl ve vašem těle, ve vašem vztahu.

Když na sobě člověk začne pracovat, strachy se začnou rozplývat.

Faktem je, že vás strachem chrání inteligence vašeho těla, která je v souladu s Nejvyšší inteligencí. Tak jako se umíme nedocenit, umíme se i přecenit. Tak jako vám láskyplný rodič nastavuje bezpečné hranice toho, kam až můžete zajít, aniž byste si ublížili, dělá to i Vědomý vesmír. A tyto hranice postupně zvětšuje, tak jak se zvětšují vaše schopnosti.

Život vás drží ve strachu ze své síly do té doby, než

Takže teprve, až když začnete skrze svou mysl podporovat sama sebe, až se začnete mít OPRAVDU ráda, teprve pak, je pro vás bezpečné odkrývat své obrovské schopnosti a svou moc.

Ženo, pokud se cítíš připravena, vezmi si zpět svou sílu a moc a užívej jich ve jménu světla a lásky. Nemusíš se bát, v tvých myšlenkách, slovech a emocích je přesně tolik síly, kolik právě v tuto chvíli můžeš použít.