S dobrým úmyslem ale špatným záměrem.

Proč jsou ti, kdo pracují do úmoru a obětují se druhým, oslavováni a nazýváni hrdiny? Pro mě je hrdinou ten, kdo si naopak, bez přehnaného úsilí a trpitelství, dokáže vytvořit život podle svých představ. Ten, kdo se dokáže bez ostychu smát, radovat se, oslavovat život. Ustát výčitky těch, kdo si nedovolí radovat se a oslavovat, ustát nepochopení společnosti ovládané obrazem trpitelství.

Zařídit si život podle svých představ tak, abychom byli spokojeni, znamená, že naše představy nesmí vycházet z přesvědčení o životě v utrpení. Obvykle jde o naše hluboké, podvědomé vzorce, které nás nutí pracovat 12 hodin denně a obětovat se druhým. Stavět sebe na poslední místo.

Život sice je o službě druhým, ale až teprve po dobré službě sobě samým.

Naše společnost, ač ateistická, je hluboce ovlivněna křesťanstvím a jeho trpícími představiteli. Nejen víru, ale i celý život, tak mají mnozí spojenou s utrpením a sebeobětováním. A přitom právě víra dokáže jejich trpitelské nastavení změnit. Avšak přestože mnozí tento odkaz nevědomky následují, víru zavrhují hned, jakmile se jen vysloví.

Mnozí lidé chtějí s dobrý úmyslem sloužit druhým, dělají to však se špatným záměrem.  Život není o sebeobětování a utrpení. Nikdo to od nás nežádá. To žádají jen sobci.

Život s námi má pozitivní záměr! Pokud pracujete pro druhé s přesvědčením, že život je především o radosti a oslavě života, a nezapomínáte se radovat a oslavovat kdykoliv je to možné, pak jste v souladu se samotnou podstatou života a máte i dostatek energie a síly.

Pokud pracujete pro druhé s přesvědčením, že je život o sebeobětování síly vám každou chvíli docházejí a ne a ne je dlouhodobě načerpat. Těžko se pak dá radovat a oslavovat prosté bytí, když jste vyčerpaní a sedření, že?

Vzdát se víry v pozitivní záměr života, díky špatnému pochopení samotné podstaty života, vzdát se naší úžasné duševní schopnosti, znamená, uzavřít si cestu k lepšímu životu. Vzdát se ve svém životě zázraků.

Už Ježíš nám ukazoval moc myšlenky a sílu slova, a také sílu víry. Stejně tak jako Johanka z Arku nám ukazovala SÍLU víry, díky které byla schopna i zemřít. Pokud nás tedy chtělo křesťanství něčím inspirovat, pak to byla důležitost víry a vnitřní síly, ne utrpení a sebeobětování.

To naše vnitřní síla dokáže druhým dostatečně srozumitelně nastavit hranice, když využívají naší dobroty a lásky. To díky naší vnitřní síle si dokážeme zařídit život podle svých představ. To díky naší vnitřní síle dokážeme ustát nespokojenost, zlobu a výčitky druhých, když neděláme to, co si oni představují. Ať své představy soustředí sami na sebe!

To díky naší vnitřní síle a víře v pozitivní záměr života dokážeme druhým říci dostatečně důrazné ne, když jsme unavení a vyčerpaní, místo toho, abychom nastoupili na druhou směnu, doma. 

Jste nemocní, unavení a přesto ještě MUSÍTE tohle a tamto? Proč? Nezlobte se na druhé, když pak nepřijímají vaše úsilí s dostatečnými díky. Obvykle totiž své úsilí korunujete trpitelskými povzdechy.

Jste naštvaní, že vás druzí za to, že se kvůli nim snažíte přetrhnout, dostatečně neocení? Zamyslete se, co jim doopravdy předáváte. S láskou uvařené jídlo nebo jídlo kořeněné bacily z neléčené nemoci, tiché výčitky?

Priority, to co budeme dělat, si určujeme sami. Nemělo by být prioritou naše zdraví, spokojenost a dostatek energie?

Pokud tohle všechno sami nemáte, zaměřte své úsilí na to, abyste to vše získali. Ušetříte si tím další utrpení ze svého bytí a zklamání z odmítnutí vašeho trpitelství. Budete však mile překvapeni tím, že se druzí o sebe umí postarat. 🙂